..................................................................................................................................................

„Já jsem Dan a pilot je Jane“ podává Dan ruku Johnovi. 
„John Cooper“.
Dan vyvalí oči „hele nejsi ty ten mutant co ho hledá Quier ?“
„Jo asi jo“ odpovídá dost nechápavě John. 
„Všude u nás visí letáky,že tě chce živýho“říká Jane
„A odkud jste?“
„Z okolí cansas city,ale přímo ve městě žije Memorex,divnej chlap,ten taky vede boj z quierem“
Jane ho přerušila „no a Quier ho chce z města dostat.“ 
„A slyšel jsem,že se ten Memorex myslim,pojmenoval podle nějakýcho CéDéčka“ 
„Co to je CéDéčko?“ ptá se John. 
„Paměťový médium používalo se to na přelomu dvacátýho a dvacátýho-prvního století,stálo to za prd,přestav si,že mělo něco okolo 600 MB,ti naši předci asi nepotřebovali moc paměti“ 
„aha … to asi ne …a co ještě víte o Memorexovi?“ 
„Víme že hledá nějakýho chlápka,co se jmenuje John Coo… Ježiši to jsi ty!!!“ 
Johna moc nepotěšilo toto odhalení,kdo ví co jsou tihle dva za lidi. „No,…Jo jsem a…“na toto si dal obzvláště záležet, aby to znělo tak nějak jistě „…a nevíte jak se k němu dostanu?“ 
„no to víme,stačí projít skrz něco,co není vidět a nejde přes to přejít…je to okolo celého města,hned ,jak se k tomu přiblížíš ….tak tě to odmrští pár metrů zpátky“ 
john se ještě ptal „co je to za věc?“ 
Ale to ho už přerušila palba z palubního kulometu,kterým střílel po ESIMech. Dan ho držel a s překvapující se trefoval. Pár ESIMů se otočílo a začalo pálit po vrtulníku. „pink,pink,pink, kulky nedopadaly na vrtulník,ale několik metrů před ním se rozpadaly na atomy, ne na atomy ne,to by pak nebyly vidět,na nano-roboty(nano-roboti,jsou miniaturní,ba přímo mikroskopičtí roboti,kteří se používají na ty nejrozličnější práce). „To čumíš co?“ pochvaloval si dan silové pole okolo vrtulníku. „Tohle silový pole zničí všechny nanoroboty,který jim projdou.To jsi nevěděl viď,že ESIMové mají náboje z nanorobotů.“ 
„Ne“ odpověděl John, i když to věděl. 
Dana to potěšilo.
„DO HAJZLU !!! Dane maj tam KAY“ Jane prudce trhla kniplem a obrátila vrtulník úplně na jiný směr. John si všiml ohromného děla,ze kterého začaly vylétávat malá zářivá světélka.
„Co to je?,proč se toho bojíte?“ Ptá se nechápavě ,protože vrtulník nabral úplně jiný směr,než měl původně.
„Ty světýlka to je KAY… Jdou po zdroji energie“ ozvala se ze předu Jane.
„Ten máme támhle vzadu,Speciální atomovej reaktor“ dodává Dan „Tyhle mrchy umí prostoupit hmotou,prostě se drží směru a jdou neustále za zdrojem, a až se k němu dostanou,tak vybuchnou.“
John si dokázal,představit ,co by mohl způsobit výbuch v atomovém reaktoru. „A jak jsou rychlý,tyhlety světýlka?můžeme jim uletět?“
„300 kilometrů za hodinu a my můžeme letět maximálně 275“
„Jak se toho zbavíme?“ John začal propadat panice
„Potřebujeme se dostat k magnetické hoře, to je hora z magnetitu, Ta udrží KAY přímo uprostřed sebe a ty tam postupně explodují“
„Takže je tam prostě musíme nalákat,kde je nejbližší taková skála?“
„V tom je ten PROBLÉM ta je moc daleko od naší stávající pozice,nedostaneme se tam dost rychle aniž by nás dohnaly,jsme v hajzlu“
„Počkej,dá se ten zdroj odpojit?“
„Jo ale ,ne v týhle vejšce,musíme být vysoko ,alespoň 30 Km nad mořem,ale i tak,když by se nám ho podařilo „vyhodit z okna“ , tak nám to nepomůže,protože spadneme“
„Do jaký výšky můžete vystoupat?“
„50 km,když všechno utěsníme Graduánským silovým polem,tebe něco napadlo že jo?“
„Máte tu nanoroboty,potřebuju jich alespoň 50 Miliónů“
„Jo máme“
„A jak rychle můžete stoupat?“
„500 km/h před tejdnem jsme nainstalovali nový zdvihový rakety,ale k čemu nám to bude,v 50km nás stejně doženou…po nějaké době“
„Mám nápad,začněte stoupat“
Po stranách vrtulníku se vysunuly 4 motory,po dvou na každé straně,vrtulník začal nabírat výšku.